Varšavská smlouva

Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, kterou jako reakci na vstup SRN do NATO podepsaly v polském hlavním městě 14. května 1955 Albánie (vystoupila 1968), Bulharsko, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko a SSSR. Smlouva byla uzavřena na dobu 20 let s tím, že se automaticky prodlužovala o dalších 10 let. Vystoupení z ní bylo možné pouze tehdy, když signatář ohlásil takový krok 1 rok předem. Cílem organizace bylo vzájemné vojenské provázání zemí sovětského bloku. Bylo vytvořeno jednotné vojenské velení (v jeho čele stál vždy některý ze sovětských maršálů). Předpokládala se přítomnost sovětských jednotek na území jednotlivých členských států. To ale nebylo nezbytně nutnou podmínkou, například v NDR nebo Polsku byly sovětské jednotky přítomny, z Rumunska v roce 1958 odešly. Členské státy Varšavské smlouvy se rovněž zavazovaly ke vzájemné pomoci v případě útoku. Současně ale byly připraveny i ofenzivní plány útoku na západní Evropu. Pět členských států Varšavské smlouvy se v srpnu 1968 podílelo na útoku a okupaci Československa. Šlo o armády SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Sovětská armáda pak tzv. dočasně pobývala v ČSSR do června 1991. Dne 30. června 1991 byla Varšavská smlouva v důsledku pádu komunistických režimů v Evropě rozpuštěna.

Viz také: NATO

 

---